Magisterské státnice
Už je to pár dní, co jsem úspěšně obhájila to, že nejsem úplně hloupatá a dokážu se jednak nadrtit neskutečný množství (nepodstatnejch) informací a detailů, ale že o nich dokážu i diskutovat a přemýšlet... Jak už asi z názvu tušíte, byly to magisterský ústní státnice (diplomku si nechávám na jindy) z oboru Buněčná biologie na Přf UK.
Jestli nečtete můj blog poprvé, už vám asi došlo, že nejsem jen tak ledajakej student, ale že jsem šprt s velkýma písmenama, tedy ŠPRT! Takže stresíky ze státnic a z toho, jak si jako naleju do hlavy učivo nejen z magistra, ale i z předmětů, který jsem neměla (protože byly povinně volitelný a já si vybrala jiný), a taky z těch, co jsem měla ještě na bakaláři, přišli už někdy v únoru (po posledním normálním zkouškovým období žejo). Na rovinu vám říkám, že to možná vypadá, že se učím efektivně, ale já si to nemyslim, protože se učím prostě pomalu - takže všechno se učím minimálně 3x, což zabere dooost času, kord když to jak blbci musíte furt dokola přepisovat a přeříkávat, aby vám to zůstalo v hlavě. Takže depčičky depčičky a ještě jednou depčičky. To se ale aspoň z části zmírnilo, když jsem zahlásila, že si na učení se na státnice hodlám vyhradit 2 měsíce. Díky bohu jsem to ohlásila i v laborce a můj školitel ani moc neprotestoval a dal mi "omluvenku" - protože si myslim, že stejně jako já, chtěl, abych odstátnicovala, nezbláznila se a mohla pak zas naklusat do laborky zpátky v plný síle.
Státnicovala jsem v předposledním týdnu května, takže už konce března vypukl totální mordor. Pevno pevnej denní řád zahrnující učení se cca 8-10 hodin denně (o tom, že přípravu otázek na státnice jsem dělala už od února nemluvě). ALE! vlastně mi ten řád dělal dobře - prostě víte, že vstanete v 7 hodin a v 7:30 už sedíte s kafem (bez kofeinu!! nechceme si rozhodit kortizol!) u stolu a pouštíte "deep focus" aplikaci na mobilu, abyste do něj nemohli koukat a jde se na učení! Takhle jsem to jela 2 měsíce dámy a pánové! Skoro totální izolace od lidí, mezi čtyřma stěnama u svého milovaného rohového stolu, pěstujíc v deep focus appce "Plant a tree" stromečky. Co se ale musí nechat je to, že i když jsem na tenhle učící se dril zvyklá z normálních zkouškových (sice tohle byl trošku jinej level - časově i množstvím učiva), tak jsem si nastavila 2 zásadní pravidla "neser na sebe" - každý den 1 pohybová aktivita (procházka venku, trénink ve fitku nebo rotoped doma) a regulovaná 1 tabulka čokolády po obědě s kafem (někdy 2 tabulky čokolády, co si budem...) - každopádně to mě podle mého zachránilo jednak před šílenstvím a jednak před tím, abych se přežírala all day long u učení a nabrala 5 kilo...
Sice to bylo občas peklo a člověk se cítil bezradně a znechuceně, ale fakt jsem na sebe hrdá, že jsem to ve zdraví přestála a myslím si, že jsem nikdy nebyla nadrcenější a sebevědomější, že si jdu pro jedničku i s pochvalou. A taky se tak stalo... Sice mi to sebralo 2 měsíce života (a nejen to...), ale můžu se poklepat na ramínku, že jsem tomu dala maximum a jsem s tím spokojená (jasně, že by asi stačil měsíc, ale já bych to psychicky neustála, jít na státnice s tím, že neumím vše na 100 %... sorry jako).
Samotný státnice byly vlastně moc fajn - hodinka o 3 otázkách, každá z jednoho okruhu (máme vlastně 3 státnice v jedný - Nádorová biologie, Fyziologie buňky a buněčná diferenciace, Molekulární biologie). Jasně, že se i v mé komisi vyskytl někdo, kdo rád šťourá a ideálně v oboru, ve kterým se vy vůbec nevyskytujete a nemáte šanci do něj ani nahlédnout. Ale slovo "šťourá se" je spíš v případě, že nevíte - ale pokud víte a jste schopen proti argumentů, který dávají hlavu a patu, pak je to (jako v mém případě) výživná diskuze, kord pokud diskutujete třeba nad tím, jak byste navrhli molekulu pro cílení nádorové terapie a následného postupu klinických studií. Takže já vycházela z místnosti s úsměvem a dobrým pocitem, že jsem předvedla, že nejsem vůbec marná. Výhodou mi bylo i to, že jsem šla jako poslední v dopoledním bloku, takže vyhodnocení, bylo hned po mé zkoušce a já nemusela, jako ostatní, sedět x hodin na chodbě s tím, že nevím, jak jsem dopadla. Každopádně jsme to všichni z ročníku udělali a teď nás čeká jen doobhájit titul magistra diplomkama :)
Btw: nejlepší, co můžete u zkoušky udělat, je jít na ní sebevědomě a s úsměvem.
Jo a mluvte! Nebojte se hledat řešení na otázky, u nichž neznáte tu přímou odpověď, většinou totiž není jen jedna správná cesta k odpovědi. Používejte hodně příkladů - kord když mluvíte o teorii, hoďte tam pro doplnění i praktický příklad. Jo a taky, když budete sem tam mávat rukama, asi to vypadá chytře nebo nevim, mě to lidi říkaj, ale nevím, co je na "lachtaním" mávání rukama, když něco vysvětlujete, chytrého...
Každopádně, já se teď zas snažím začlenit se do normálního života. Článek píšu v mezičase na brigádě (protože 2 měsíce bez práce moji peněženku zabolely - kord s tím, jak je dneska čokoláda drahá!! jakože halóó?! neměly by bejt pro studenty slevy na kafe a čokoládu alespoň během zkouškovýho??!!!). V laborce jsem byla hned po státnicích (a jako správný odpustek za to, že mě 2 měsíce neviděli, jsem samozřejmě dovalila i dort na oslavu). Každopádně bych ráda začala i trochu žít - jako mimo laborku, práci a školu (lol po 5 letech deep focusu na školu Bára bude třeba jednou trochu žít - konečně). Kord když mi škola teď už konečně odpadla (až teda na psaní diplomky, meh).
Takže socializaci, novým koníčkům a výletům zdar!